Our Real Stories- Povídky...

Chladivá prázdnota part II.

3. února 2009 v 11:52 | wamp.without.wings
V ráji?! Achjo....Ale já jsem tu zůstala sama.....
Když tak nad přemýšlím ani se mu nedivím. Asi před půl rokem se mu rozváděli rodiče a pořád se nemohli rozhodnout, kdo si ho vlastně vezme do své péče. Hledal útěchu v partě z periferie tohohle hnusnýho města. Hledal útěchu v heroinu.....
"Michale...Nemůžeš mě tu nechat takhle samotnou!" Rozhlehlo se opět místností.
Ale moje slova se rozpustila v šeru pokračujícího večera. Uvnitř mě se rozlévá podivné temno, které nahrazuje vyčerpanost z tohohle pohledu.
Znovu si uvědomuji, že právě za tohle Tě nenávidím, za to, že to všechno musím prožívat a snášet s Tebou. A taky že Tě miluju za to, co jsi udělal pro mě před tím.......

Odcházím z malé místnůstky s jednou židlí a jednou neustlanou postelí, na které leží člověk, který pro mě kdysi hodně znamenal. Vzal mi ho heroin.......
Chodbou se rozhléhají moje kroky a ty se pomalu odrážejí o prázdné stěny.
Venku je jasné nebe s hvězdami tak blízko zemi, že mám pocit jako bych se jich mohla dotknout.
Noc je chladná a stejný chlad přetrvává i uvnitř mě.

Chladivá prázdnota

28. ledna 2009 v 20:53 | wamp.without.wings
"Míšo?! Sakra odpověz mi!" Křičím na kluka , který mi dal světlo do života, který mi ukazál, jaký to je mít rád. Je to jediný, co dokážu udělat při pohledu do jeho kalných očí. Při pohledu na neuklizenou místnost s jednou postelí a jednou židlí. Všude kolem jsou poházené papíry, sklinky od piva a....a jehly, použité stříkačky!

Jsem dívka jeho snů

28. srpna 2008 v 21:49 | wamp.without.wings
Za svůj krátký život jsem se zamilovala několikrát, ale nikdy ne opravdově, i když jsem si to někdy myslela. Po každém smutku z rozchodu zas vysvitlo sluníčko, tak jak to má v životě být. Po posledním velkém zklamání, kdy mi najednou byly životní hodnoty na chvíli naprosto fuk, jsem se zakoukala do přítele svojí známé.

Každý den žiju naplno!

25. června 2008 v 14:49 | wamp.without.wings
Někdo by řekl, že den, který mi změnil život byl ten, kdy jsem se vdala. Jistě, byl to hezký den, až neuvěřitelný a já věřila, že je to můj "den D". Jenže ten opravdový přišel ani ne rok poté - 13.9.2005.

Feeling so free....

2. dubna 2008 v 15:33 | wamp.without.wings
Je 10:30 ráno.....Jen co jsem se probudila, měla jsem strašnou potřebou vzít si dávku...opět....Takhle je to už rok...Jsem těžce závislá.....
--

Žlutá růže

27. března 2008 v 18:29 | wamp.without.wings
Je to už několik měsíců. Sedával tu na odřené letité lavičce před vchodem do postaršího panelového domu. Jeho jasmínově světlé vlasy splývaly přes blankytnou modř jeho očí a skrývaly pod svým sametově hebkým závojem krůpěje perlet'ových slz.
------

My Time to.......Say Goodbye

20. března 2008 v 23:51 | wamp.without.wings
Tak k tomuhle mě inspiroval film Krev jako čokoláda.....
Budu vám vyprávět příběh, který bohužel vážně žiju.....Jsem totiž lykan....

Tohle není normální....Part II.

17. března 2008 v 15:02 | wamp.without.wings
2. díl povídky podle pravdy xDxD........Kdo nečetl ten první asi ji nepochopí....
Křáp!
Rána jak z děla se ozvala zrovna, když jsem si dolakovala nehty u noh. Lahvička na stole se rozkejklala, ale ustála to. Za to já to brzo neustojím!

Tohle není normální....Part I.

15. března 2008 v 0:16 | wamp.without.wings
Tak tuhle povídku jsem psala někdy myslim že o prázdninách a ted'ka jsem na ni zas narazila...
Není to nic výživnýho....psala jsem to tak nějak z nudy xD
Ehm, no psala jsem ji v době, kdy jsem byla jak říkám "příručkovou emo girl" / za tohle se celkem stydim....chovala jsem se ja kkt xDxD...snad víte co tím myslim..../ ale tahle povídka je postavená na pravdě......takže je celkem jedno, co jsem ted'ka......

Jen díky snům....

1. března 2008 v 1:01 | wamp.without.wings
Chitsa se otočila na bok. Už tak dlouho nemohla usnout! Přitom byla hrozně unavená......
--
Myslela na něho. Věděla, že když na něho bude před usnutím soustředěně myslet, tak se jí bude o něm zdát. Už je to tak dlouho, co Lyna potkala doopravdy, v realitě......

Okamžiky potěšení (15+)

16. února 2008 v 1:16 | wamp.without.wings
Pohled toho někdy napoví víc než slova....
Anna se cítí báječně, poprvé v životě byla u kosmetičky a moc si to užila. Nechala si nabarvit řasy a nalíčit se.
"Máte ted' výrazný, svůdný pohled. To muže dostane do kolen." řekla jí kosmetička. Anna na sebe mrkla do zrcadla-smyslné líčení udělalo své-nikdy její oči nevypadaly tak nádherně. Všimne si toho Ota? Určitě! Jejich láska vlastně začala "očním flirtem".Týdny po sobě pokukovali ve vlaku. Líbil se jí a ona jemu. Jednou sebrala odvahu a zahleděla se mu dlouze do očí. Ota jí pohled oplatil...

Měl to být nejhezčí den života....

14. února 2008 v 23:07 | wamp.without.wings
Valentýnská povídka by me...je to drama jaqo vždycky xD
Má všechno. Perspektivní práci, štěstí a hlavně lásku. Tu lásku si chce pojistit....
"Miláčku, chceš se mnou být do konce života??" zeptala se jednoho večera své lásky.
"To víš, že ano!" odpověděl.

Zrcadlo

7. února 2008 v 23:17 | wamp.without.wings
Po dlouhé době sem dávám povídku by me... BTW:doporučuju u toho poslouchat Evanescence-Fallen...xD

Smutnej příběh

4. února 2008 v 15:52 | wamp.without.wings
Chlapec a děvče jeli na motorce víc jak 120km/h...
děvče:spomal,prosím,bojím se...
chlapec:ne,je to zábava.
děvče:ne to teda není...Prosím spomal!
chlapec: až řekneš že mě miluješ!
děvče: miluju tě...tak už spomal!
chlapec: Teď mě obejmi,jako kdyby to mělo být naposledy.
děvče ho obejme.
chlapec: můžeš mi sundat helmu a nasadit si ji?
Na druhý den v novinách: Motocykl narazil do budovy kvůli selhání brzd.Byli na něm dva lidi,ale jen jeden přežil. Pravdou je,že chlapec v polovině strmého kopce zjistil,že mu selhaly brzdy,ale nechtěl aby to jeho přítelkyně věděla. Namísto toho chtěl,aby mu přítelkyně řekla,že ho miluju a naposledy cítil její objetí a potom jí dal svoji helmu i přesto,že to znamenalo jeho smrt! Jen kvůli tomu,aby žila...

Láska je....

4. února 2008 v 11:41 | wamp.without.wings
Láska je někdy jenom proto stálá, že její trny pronikly příliš hluboko do živého a každý pohyb je bolestný. H. Berlioz

Tiše seděla v rohu místnosti. Nevnímala bolest čerstvých ran. Nevšímala si pramínku krve, který se řinul přes její obličej a špinil jí šaty. Možná že byla na bolest zvyklá, nebo jen neměla sílu cokoliv udělat. Za ty roky utrpení už byla zvyklá na všechno. Na bolest i strach. Štiplavý pach krve i slanou chuť slz. Přitom nikdy nedokázala říct dost. Ani jemu, ani své lásce, kterou k němu chovala. A přitom ho i nenáviděla. Za každou ránu, kterou jí dal, za každý slib, který nesplnil, za každé milování, které ji tolik bolelo… Věděl, že jí ubližuje. Stejně tak věděl, že ji neztratí, protože nikdy nedokáže zvítězit nad svou vlastní naivitou. Pořád si říkala, že všechno bude zase dobré, jako to bylo na začátku, než se kvůli své lásce vzdala všeho, co měla. Ona byla jeho trofej, kterou si ukořistil a myslel si, že je samozřejmostí. Ale nikdy ho nenapadlo, že není trofeje bez vítězství a vítězství bez boje.
Jak tam tak seděla, vzpomněla si na vše co měla. Své přátele, rodinu, práci… Proč se všeho musela vzdát? Odpověď znala, ale nechtěla si přiznat, že ona je ten slaboch, že se nedokáže postavit, za svou svobodu… Hlavou se jí honily tisíce myšlenek, když v tom uslyšela klíče chrastit v zámku. Prudce se postavila. Začala se zmateně rozhlížet a něco hledat v pokoji. Ani nevěděla co hledá, jednala zkratovitě. Když v tom našla malý revolver, který dostala od svého otce, když se stěhovala do jiného města. Měla jej mít na sebeobranu, a tak jej také hodlala použít. Otevřela krabičku s náboji a tři zandala do zásobníku. Odjistila zbraň a vydala se vstříc svému osudu.
Ve dveřích spatřila svého milovaného, který už se nadechoval, aby ji mohl přivítat zraňujícími nadávkami, ale všiml si zbraně v její ruce. Mlčel, jen se jí díval hluboko do očí. Jeho výraz byl zmatený, ale jakoby do jisté míry říkal "Chápu to…" Ticho narušilo cvaknutí. To odjistila kohoutek. Zvedla zbraň a namířila. Bylo to naposled, co viděla svou lásku. Oba plakali. Přes celý dům se ozval hlasitý výstřel. Jedna rána, která ukončila utrpení. Po tváři jí stekla poslední slza, než se zhroutila k zemi. Teď konečně byla volná. Mohla se po dlouhé době zvolna nadechnout a běžet. Bežela co jí síly stačily, až se mohla dotknout toho oslnivého paprsku bílého světla.

Kdo je Erik?!

17. ledna 2008 v 15:54 | Katty
"Na co myslíš?" zeptal se mě Erik. Zrowna jsem přemýšlela o našich společných prázdninách s Luckou. Byli jsme na hřbitowě za naším městem. Díwala jsem se na náhrobek,kde bylo napsáno -Lucie Krymláková 23.11.1992-18.5.2006 - Bože,to už je to tak dlouho?! Pořád to tak bolí! Tehdy mě opustila ta nejchápawější a nejmilejší osůbka na swětě. Kdyby ji ostatní tolik neodsuzovali kvůli vzhledu a drbům,kdyby měla chápawější rodiče...nj kdyby..kdyby si newzala život, nebyla bych tady ted' tak sama. Po tváři se mi swezla slza. Spadla na zlaté písmo Lucčinýho jména. Jediný,co mi po ní zbylo je její ex Erik. On je suprowej kluk,ale je takowej..no..jinej. Objal mě, věděl,že dal Lucce slib,že mě bude hlídat jako oko w hlawě. "Nechceš se projít někam jinam?" řekl Erik. "Jo!" bylo jediný,co jsem byla schopná odpowědět. Začala mě totiž zase zaplawowat vlna sebelítosti. Šli jsme k městu. Ruku w ruce jako pár. To bylo snad poprwé ,co mi s ním bylo fuckt dobře. Vždyt' Erik není tak špatnej kluk a určitě by nám to klapalo.....
Kopírovat jen s mým zdrojem!!!

Můj anděl strážný..

16. ledna 2008 v 12:49 | Katty
Byla jednou jedna holka a ta se hrozně trápila svou samotou. Takhle to začalo,uvědomila jsem si,že narozdíl od mého okolí jsem šíleně sama. A zoufalá. Zoufalá z toho,že každý kluk mě bere jako kámošku a nebo si mě rovnou nevšímá. Ach jo. Rozhodla jsem se s tím skoncovat. Navždy.
Je šedivé říjnové ráno.Sotva se probudím,vidím kapky deště na okně. Připomínají mi slzy. Moje slzy. Ty,co jsem vyronila za poslední půlrok. Kdybych ho nepotkala,nikdy by mě nenapadlo brečet a vzít si život. Už nevěřím ani na osud. A kdyby nějaký byl,tak ten můj je napsaný černě na černým papíře. Musím pryč.Mamce řeknu,že se jdu projít. Kdyby jen věděla,že se nechci už nikdy vrátit. Konečně jsem tady. Pode mnou je jen díra. Černá,nekonečná a hluboká. Jako v mém srdci. Plánovala jsem to už dlouho-poslední dny života jsem si tím zrovna nezpříjejmnila. Dívám se dolů,jak je to asi hluboký? Bude opravdu po všem? Obavy před smrtí,je asi logický je mít. Kdesi jsem četla,že před tím než umřeš se ti vybaví celý dosavadní život. Nic takového se nedělo. Most byl od ranního deště kluzký. Ted' už se jen rozběhnu a....slyším kroky a taky mě kdosi pevně drží. Cítím jak mnou třese-"Taková hezká holka a chce se zabít?! Seš už v pohodě?" slyším jakoby z velké dálky.Otevírám oči. Je mi blbě od žaludku a motá se mi hlava. Asi jsem omdlela. Vzpomínám si jak jsem padala,nebylo to ale z mostu,bylo to k zemi. Nade mnou stojí krásnej kluk,asi anděl. Pomohl mi vstát a jdeme do nejbližší kavárny. Objednal mi horkou čokoládu. Prej proto,že je sladká,tak aby se mi osladil život. On je sladkej!
Kopírovat jen s mým zdrojem!!!

Smutný!!!

14. ledna 2008 v 15:40 | Katty
Kluk - Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?
Děvče- Jo... musela jsem jít k doktorovi
Kluk - [Oh] Vážně? Ty?
Děvče - Nic zvláštního.. každoroční prohlídka
Kluk - [Oh]

Silnější než smrt........

10. ledna 2008 v 22:51 | Katty
Když se probudila, už bylo hodně pozdě v noci, něco kolem půlnoci. Až po chvíly zjistila,že ji probudilo něco zvlášního,pocit jako kdyby se na ni někdo díval....Vzpomněla si na svýho kluka,milovala ho mnohem víc než cokoliv jiného. Při té vzpomínce se jí zarosily oči,její miláček je totiž přesně týden po smrti. Jak štastný to byl pár...Jenže jednou,když šel ze svýho fotbalovýho tréninku potkal uprchlýho vězně a on ho nemilosrdně zabil. Vrazil do něj nůž,protože viděl,co neměl. Když se to dozvěděla,chtěla jít za ním na věčnost. Vůbec si nedokázala představit,jak bude bez něj dál žít!
Opět pocítila to mrazení v zádech. Otočila se tam, kde si myslela ,že stojí ten záhadný pozorovatel. Zatrnulo jí u srdce-byl tam on! Její jediná láska! Rozeběhla se k němu. Potřebovala se ho dotýkat,cítit jeho vůni,jeho doteky.... Nejdříve se jenom objímaly,nepotřebovaly slova aby věděli,co dělá druhému dobře,co druhý potřebuje. Líbaly se dlouhé minuty, a z líbání přešly i k intimnějším aktům....Opět byly jedna duše,jedno tělo.
Kopírovat jen s mým zdrojem!!!
 
 

Reklama